KONEC SPIRITUALITY - zaujalo mě

   KONEC SPIRITUALITY

.... "Mou jógovou podložkou se stala země pod nohama. Mým oltářem se stal kavárenský pult, vtip vyměněný s baristou, přátelský úsměv postupně vítězící nad zamrzlým obličejem, a celý svět, který má zájem. Mým chrámem je obchodní dům, čekárna u zubaře, klidná ranní louka s jemným žlutým slunečním světlem a čerstvým vzduchem. Mým guru je kručení v briše, melancholie večera, naděje i zoufalství nepřikrášleného bytí. Není třeba nic přidávat. Mým osvícením je obyčejný okamžik, světský prožitek prosáklý sladkým nektarem mé pozornosti. Mým východiskem je dech a dech je i mým cílem. Součástí mého rodokmenu je hladová kočka, jež mě zdraví při návratu z večerní procházky, jde kousek se mnou a přitom se otírá svým kožíškem o mou holeň. Má srst jemnou jako kašmírová přikrývka mé babičky, do které nás za chladných večerů balila. Srst se stává kůží, kočka se nonšalantními pohyby vydává prozkoumat vyhozený obal od bagety a já jdu dál. Má spiritualita je hluboko v zemi, v její bahně, horku, v jejích útrobách, ve zvláštním i nepohodlném, ve stesku po mámě i v odvaze vstoupit do neprozkoumaných krajin mé psyché. Je v touze po domově a ve šťastně vyčerpaném návratu. Moje blaženost nespočívá v ničem, co by mohla uchopit moje mysl, i kdyby hledala milion roků. Má radost je prostá, jako radost těch, kteří žili život naplno a jsou připraveni zemřít. Ulehnu na louce, batoh jako polštář, zajedu prsty do hedvábné, lepkavé trávy, a celý můj život splyne v jeden jediný okamžik, vzpomínku i momentální vjem, a i to se vzápětí rozplyne, i se mnou. Je jen louka, jemné žluté světlo, čistý osvěžující vzduch, naděje i příslib, plnost i milosrdenství. Nehledejte mě. Nenajdete mě, a pokud ano - nepoznáte mě. Jsem neviditelný, neboť jsem se stal vším, co je viděno, vším, co je poznáno i stále nepoznáno. Nepraktikuji spiritualitu. Rozpadl jsem se, rozložil, vykostil a znovuzrodil, znovu se stal člověkem, beztvarou formou. Povstal jsem znovu, neoddělitelný od všedního, vzkříšený smíchem ptáků sedících za úsvitu na elektrickém vedení.“....

Kniha Spiritualita bez náboženství aneb Probuzení neurovědce, filozofa a proslulého skeptika, autora řady bestselerů Sama Harrise zkoumá podstatu vědomí, vysvětluje jak nejlépe meditovat a varuje před pochybnými guruy. Otřese většinou vašich nejzákladnějších domněnek o každodenním prožívání a může se stát, že vám prostě změní život.

Publikace je určena všem, kteří sice nevyznávají žádné náboženství, ale současně jim připadá, že v prožitcích postav, jako je Ježíš, Buddha, Lao-c’, Rúmí a další mudrci minulosti, lze najít důležité pravdy. Pro ty, kteří touží po spiritualitě bez náboženství, kniha představuje návod k meditaci jako racionálnímu cvičení v podání neurovědy a psychologie. Text je taktéž úvodem do problematiky pokusů o vědecké podchycení spirituality a zčásti filozofickým rozkladem toho, co většina lidí považuje za centrum svého vnitřního života: pocit, kterému říkáme „já“. Na počátku spirituálního života leží podezření, že odpověď na otázku „existuje ‚já‘?“ by mohla znít „samozřejmě ano“. Chápeme se pomíjivých potěšení. Hloubáme o minulosti, obáváme se budoucnosti a nepřetržitě se snažíme hájit toto egoistické „já“, které neexistuje. To vše nás stresuje. Spirituální praxe je však právě proces postupného vymaňování se ze zmatku a ukončování tohoto stresu. Z vhledů, jež umožňuje meditace, se nám potvrzují jisté dobře zavedené pravdy o lidské mysli, například že náš konvenční pocit „já“ je iluze nebo že kladné emoce – soucit a trpělivost – jsou naučitelné dovednosti. Způsob našeho myšlení totiž přímo ovlivňuje naše prožívání světa.