Utopený v tajemstvích - příběh

Říká se, že světla bažin vedou zbloudilé poutníky zpět do bezpečí. Lžou. Pod temnou vodou čeká strážce bahna – krásný, starobylý a hladový po tajemstvích. Ať děláš cokoli, nenásleduj světla.

Utopený v tajemstvích

Starší vždycky nechávají cestovatele s posledním varováním, než vkročí do blízkosti černé vody: Nesledujte světla.

Ve tmě vypadají tak nevinně – jako bledé květy jemně se vznášející na hladině a slibující bezpečnou cestu domů pod stříbrným srpkem měsíce. Ztracení tuláci se vždycky přiblíží, přitahováni jemnou září a náhlým, opojným tichem bahna.

Nikdy si neuvědomují, že světla jsou past.

Není tragickou obětí bažiny. Je její prastarou strážkyní, sirénou zrozenou ze stínu a hluboké vody. Vznáší se bez námahy v róbě utkané z mlhy a pozoruje zpod hladiny, zlatý amulet spočívá na srdci, které po staletí nebije.

Když se cestovatel nakloní nad břeh, oslepen její éterickou krásou, je už příliš pozdě. Nemusí udeřit. Její pohled jim už jen krade dech a stahuje je do chladného objetí hlubin. Kosterní pozůstatky unášené kolem ní nejsou zapomenutí cizinci – jsou její sbírkou. Každá kost v sobě skrývá zašeptané zpovědi, ukradenou vzpomínku, život vyměněný za jediný pohled do její tváře.

Živí se věcmi, které si smrtelníci přejí skrýt.

A zatímco se na temné vodě rozsvítí další světlo, trpělivě čeká v tichu, připravená utopit další duši v tajemstvích.