Duch divočiny
Hluboko v zamrzlých horách, kde vítr šeptal skrze prastaré borovice, kráčela sama. Nebo se to tak alespoň zdálo. Její karmínový plášť zářil v nekonečném sněhu jako jiskra ohně, jako symbol vzdoru proti kousavému chladu.
Nikdy však nebyla skutečně opuštěná. Ze stínů lesa ji střežily jantarové oči. Velký vlk nebyl jejím lovcem, ale jejím ochráncem – strážcem spojeným s její vlastní duší. Když se nad údolím převalila mlha a začal stoupat rudý měsíc, jejich duchové splynuli v jedno.
Ona byla horským vzduchem, on tepem divokého lesa. Společně tvořili nespoutanou magii divočiny...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Přátelé děkuji za Vaši návštěvu a komentáře,které mne vždy velmi potěší ...
🌷 ❤️ 🎁🍷☕🍵⚛ ♥ ღ 👍👌🌼🌻🌹☀️🌈☔🌸 🍀 🐞😊 🙋 👀🍰 🎼🎵